Nástroj pro posouzení rizika závislosti
Tento nástroj vám pomůže zjistit, zda by mohlo jít o problémové používání látek. Výsledek je pouze informační a nezaměňujte jej za závěr o závislosti. Pokud máte obavy, obraťte se na odborného poradce.
Na veřejnosti se často mluví o Pergnerové jako o hvězdě, která ztratila všechno kvůli drogám. Ale kdo ví, co vlastně brala? A proč to vůbec začalo? Nejde jen o tabulku názvů léků. Jde o to, jak se člověk dostane do situace, kdy už neví, jestli je to on, nebo jeho závislost.
Co přesně brala Pergnerová?
Pergnerová se v různých fázích svého života vystavovala několika látkám, které se v jejím případě staly závislostmi. Nejčastěji se uvádí kokain - ten se objevil v jejím životě během vrcholu slávy, kdy byl součástí společenského prostředí. Nejednalo se o jednorázové užívání, ale o pravidelné, často denní užívání, které se stalo způsobem, jak zvládnout stres, spánek a pocit prázdnosti.
Dále se potvrzují případy užívání alkoholu. Ne vždy ve formě piva nebo vína, ale jako způsob, jak ztlumit vnitřní bolest. V některých intervjích později říkala, že si před spánkem nalila vždy něco, aby „nebylo tak hrozně“.
Nejvíce překvapivé ale bylo užívání methadonu. Ten se objevil až v pozdějších letech, kdy už byla v léčbě. Methadon není droga pro zábavu - je to lék na léčbu závislosti na opiátech. To znamená, že předtím pravděpodobně užívala nějaký opiát - možná heroin, možná léky na bolest, které se přeměnily na závislost. Methadon je přesně to, co lékaři dávají lidem, kteří se snaží přežít bez něčeho, co je zničilo.
Nezapomínejme ani na sedativa a anxiolytika. V jednom z rozhovorů zmínila, že brala „tabletky na nervy“ - což byly pravděpodobně benzodiazepiny, jako například alprazolam nebo diazepam. Tyto léky se běžně předepisují pro úzkost, ale rychle vytvářejí fyzickou závislost. Když je člověk přestane brát, může mít záchvaty, halucinace, nespavost - a tak je opět začne užívat.
Je důležité pochopit: nešlo o „výběr drog“. Šlo o to, že každá z těchto látek řešila jiný problém - a všechny spolu vytvořily závislostní systém, který už nebylo možné zastavit jen vůlí.
Proč se to stalo právě jí?
Nikdo nezačíná užívat drogy s tím, že se stane závislým. Většina lidí si myslí, že to zvládne. Ale Pergnerová neměla jen problém s látkami - měla problém se sebou.
Její dětství bylo náročné. Rodiče se rozvedli, když jí bylo sedm. V mládí byla vystavena nátlaku, aby byla dokonalá - na pódiu, v médiích, v očích veřejnosti. Když se stala hvězdou, nikdo neviděl, jak se cítí v tichosti. Nikdo neptal, jestli je šťastná. Jen se ptali, jestli bude na večírku, jestli bude vypadat dobře, jestli bude „v horku“.
Závislost není výsledek slabosti. Je to výsledek toho, že člověk není schopen říct: „Nemám to pod kontrolou.“ A když se nikdo neptá, kde je bolest, člověk ji hledá v něčem, co dává okamžitou úlevu.
Pergnerová se sama jednou řekla: „Nechávala jsem se vodit tím, co mi dávalo pocit, že jsem ještě něco.“
Co se stalo po závislosti?
Nebyla to jen „výprava do rehabilitace“. Bylo to něco mnohem složitějšího. V léčbě se setkala s lidmi, kteří nebyli hvězdy, ale lidé - s těmi, kteří už dlouho nevěděli, jak se cítit bez drog. Tam se naučila, že neexistuje „zázračný lék“ na bolest srdce.
Od roku 2020 začala pomalu vracet se do veřejného života - ale jinak. Ne jako hvězda, ale jako osoba, která hovoří o tom, co prožila. V roce 2023 se objevila v dokumentu, kde říkala: „Nemám ráda, když mi lidé říkají, že jsem „přežila“. Já jsem nebyla mrtvá. Byla jsem ztracená.“
Její cesta nebyla příkladem úspěchu. Byla příkladem toho, jak se člověk může vrátit, i když se mu zdá, že už to není možné.
Co můžeš z jejího příběhu naučit?
Není to příběh o tom, jak se někdo „zhroutil“. Je to příběh o tom, jak se někdo může ztratit, když nikdo nevidí, že je ztracený.
Když někdo užívá drogy, neznamená to, že je „zlý“ nebo „slabý“. Znamená to, že hledá způsob, jak přežít. A často to není droga, která je problém. Problém je to, co droga pokrývá.
Pergnerová se nevrátila, protože se rozhodla. Vrátila se, protože se konečně naučila říct: „Potřebuji pomoct.“ A potřebovala, aby jí někdo řekl: „Můžeš. A nejsi sám.“
Kdo je skutečně závislý?
Spousta lidí si myslí, že závislý je ten, kdo brává kokain nebo heroin. Ale co ten, kdo každý den pije dvě láhve vína, aby se mohl usnout? Co ten, kdo brává sedativa, protože se bojí vstát z postele? Co ten, kdo si koupí nový telefon, protože se cítí prázdně, když ho nemá?
Závislost není jen o chemické látce. Je to o tom, jak člověk přežívá svůj vnitřní hlad. A Pergnerová to ukázala - i když jsi hvězda, můžeš být hladový v nejvíce osvětleném místě.
Co dělat, když to vidíš u někoho blízkého?
Nepřipomínej mu, jak je ztracený. Neříkej mu, aby se „sebral“. Neříkej, že „to zvládne“.
Řekni mu: „Vidím, že to pro tebe není lehké. A já jsem tady.“
Nikdy nebylo potřeba, aby Pergnerová byla „silná“. Potřebovala, aby ji někdo viděl - skutečně, bez ocenění, bez soudů, bez otázky „proč jsi to udělal?“
Její příběh není o drogách. Je o tom, jak důležité je vidět člověka, když se snaží přežít.
Je možné se z toho vrátit?
Ano. Ale ne tak, jak si to lidé představují.
Není to, že někdo „vylečil“ závislost a už je všechno dobré. Je to, že se člověk naučí žít s tím, že někdy to bude těžké. A že to není známka selhání. Je to jen součást života.
Pergnerová dnes nejede na večírky, kde se podává alkohol. Nepoužívá žádné léky, které nejsou předepsané. Neříká, že je „vyléčená“. Říká, že je „v životě“.
A to je víc než všechny příběhy o „přežití“.