Dějiny Wi‑Fi: od prvních experimentů po dnešní rychlosti

Všichni používáme Wi‑Fi – od streamování filmů až po práci z domu. Ale co vlastně stojí za tímto všudypřítomným signálem? Pojďme si v klidu projít hlavní etapy, jak se z laboratoří a vojenských projektů stal nejpoužívanější bezdrátový standard na světě.

Začátky bezdrátové komunikace

První krok byl v 70. letech, kdy se vědci zaměřili na technologii Aloha na Havajích. Byla to jednoduchá metoda, kdy se data posílala do vzduchu bez jakýchkoliv kanálů. Výsledek byl spíš experimentální, ale ukázal, že přenos informací bez drátů je vůbec možný.

V 80. letech se k tomu přidala firma NCR, která ve spolupráci s AT&T vytvořila první komerční Wi‑Fi – takzvaný WaveLAN. Byl to big deal, protože se podařilo posílat data rychlostí 2 Mbps, což dnes vypadá jako šnek, ale tehdy to byl obrovský pokrok.

Standard IEEE 802.11 a rozmach v 90. letech

Pravý zlom nastal v roce 1997, když spustila organizace IEEE (Institute of Electrical and Electronics Engineers) první standard 802.11. Tento standard byl základním kamenem, na kterém se stavěly další verze. První verze nabízela rychlost jen 1 až 2 Mbps a potřebovala zajímavé antény, ale hlavní výhodou byla svoboda – žádné kabely.

Rok 1999 přinesl 802.11b, který zvýšil rychlost na 11 Mbps a udělal Wi‑Fi dostupným pro domácnosti. Dostalo se do obchodu jako „Wi‑Fi 2.4 GHz“, takže se stařila i první routery, které si dnes pamatujeme z dětství.

Po té následovaly další vylepšení: 802.11g (54 Mbps, 2.4 GHz), 802.11n (až 600 Mbps, 2.4 GHz i 5 GHz), 802.11ac (gigabitová rychlost na 5 GHz) a poslední hvězda – 802.11ax (Wi‑Fi 6), která slibuje vyšší kapacitu a lepší fungování v přeplněných sítích.

Jaké to má pro vás praktické dopady? Jednoduše – pokud si kupujete router, zaměřte se na nejnovější standardy (ax nebo alespoň ac). U starších zařízení můžete mít problém s rychlostí a stabilitou, zvlášť když je v domě hodně připojených zařízení.

Další fakt: Wi‑Fi pracuje na dvou hlavních pásmech – 2,4 GHz (dobrá dosah, ale častěji ruší) a 5 GHz (rychlejší, ale menší dosah). Moderní routery vám umožní obě pásma současně, takže můžete mít například smart TV na 5 GHz a starší telefon na 2,4 GHz.

Na závěr stojí za zmínit, že vývoj Wi‑Fi nekončí – už se pracuje na Wi‑Fi 7, která slibuje rychlosti až 30 Gbps a nízkou latenci. To znamená, že i technologie jako AR/VR a autonomní auta budou spoléhat na stále rychlejší a spolehlivější bezdrátové spojení.

Takže když příště připojíte svůj notebook k síti, vzpomenete si, že za tím stojí více než čtyři desetiletí výzkumu, inovací a neustálých vylepšování. Ať už surfujete, hrajete nebo pracujete, děkujeme Wi‑Fi za to, že nám umožňuje být online bez kabelů.